Checklist · AI Act
Sedm kroků pro firmy, které AI nevyvíjejí, jen ji používají. Zákazy z čl. 5, transparentnost podle čl. 50, povinnosti z čl. 26 a data, od kdy co platí.
Akt o umělé inteligenci, tedy nařízení (EU) 2024/1689, rozděluje povinnosti podle rolí. Naprostá většina jeho textu — požadavky na systém řízení rizik, správu dat, technickou dokumentaci, posuzování shody, označení CE, registraci v databázi EU — míří na poskytovatele, tedy na toho, kdo systém AI vyvine a uvede na trh nebo do provozu pod svým jménem. Zavádějící subjekt je někdo jiný: ten, kdo hotový systém používá v rámci své činnosti.
Pro firmy, které AI jen používají, z toho plyne dobrá zpráva a jedna past. Dobrá zpráva je, že se jich týká zlomek nařízení. Past je v tom, že se z uživatele dá do role poskytovatele přejít, aniž by o tom někdo rozhodl — okolnosti jsou vyjmenované v čl. 25 odst. 1 a jsou tři. Právě proto je poslední krok tohoto checklistu o hlídání téhle hranice.
Checklist proto záměrně neobsahuje nic z povinností poskytovatele podle čl. 16 a následujících. Kde je poskytovatelská povinnost zmíněna, je to vždy výslovně označené a jen proto, abyste ji poznali a nepřijali ji na sebe. Dokument dodavatele, který vám pošle šedesátistránkový přehled povinností z AI Actu, obvykle popisuje jeho svět, ne váš.
Ještě jedno rozlišení se vyplatí udělat hned na začátku, protože bez něj se dá první krok udělat špatně. Nařízení nerozlišuje nástroje podle toho, jestli za ně platíte, ani podle toho, jestli je pořídilo IT. Rozlišuje je podle účelu a rizika. Bezplatný nástroj, který personalista používá k třídění uchazečů, je z pohledu nařízení podstatnější než drahá platforma, se kterou se přeformulovávají texty.
Ještě než začnete: většina toho, co dnes o AI Actu koluje, je psaná před 27. červencem 2026. Toho dne vstoupilo v platnost nařízení (EU) 2026/1744, které mimo jiné posunulo data použitelnosti u vysoce rizikových systémů a přepsalo čl. 4. Materiál, který uvádí, že povinnosti u vysoce rizikových systémů podle přílohy III začínají 2. srpna 2026 (a u přílohy I 2. srpna 2027), vychází ze starého znění.
Bez inventury je zbytek checklistu cvičení na papíře. Všechny další kroky se dělají u konkrétního nástroje a konkrétního účelu použití — nedají se udělat pro firmu jako celek, protože nařízení nic takového neposuzuje.
Inventura má jednu vlastnost, kterou firmy podceňují: nejde o seznam nakoupených licencí. Velká část toho, co se ve firmě používá, se nikdy nekupovala. Jsou to bezplatné účty, doplňky v prohlížeči, funkce, které dodavatel zapnul v aktualizaci existující aplikace, a nástroje, které si vzali externisté. Právě u nich se nejčastěji najde něco, co se s nařízením potká nepříjemně.
U každé položky potřebujete zaznamenat víc než název. Zásadní je zamýšlený účel použití, protože podle něj se určuje riziková kategorie i to, jestli z nástroje plyne transparenční povinnost. Dál potřebujete vědět, kdo nástroj používá, na kom se používá a jestli jeho výstup ovlivňuje rozhodnutí o lidech — to je hranice, za kterou se povinnosti výrazně mění.
Praktická poznámka k rozsahu: nesnažte se hned rozhodnout, co je a co není systém AI ve smyslu definice nařízení. Do inventury patří všechno, co se tak tváří nebo se tak prodává. Vyřazovat se dá až v dalším kroku a s odůvodněním, které si zapíšete. Opačný postup, tedy vyřadit něco už na vstupu, vede k tomu, že se na to nikdy nikdo nepodívá.
Z inventury obvykle vypadne i vedlejší užitek, kvůli kterému stojí za to ji udělat, i kdyby AI Act neexistoval: přehled o tom, jaká firemní data odcházejí do služeb, se kterými nikdo neuzavřel smlouvu. To je téma na samostatné rozhodnutí a v čase bývá naléhavější než regulace.
Zákazy podle čl. 5 se kontrolují jako první ze dvou důvodů. Mají nejvyšší sankční pásmo — do 35 000 000 EUR nebo do 7 % celkového celosvětového ročního obratu podle toho, která hodnota je vyšší (čl. 99 odst. 3). A hlavně u nich není co vážit: zakázaná praktika se nedá vyvážit opatřením, dokumentací ani souhlasem.
Pro zavádějící subjekt je z celého výčtu čl. 5 nejdůležitější písmeno f). Zakazuje uvádění na trh, uvádění do provozu pro tento konkrétní účel nebo používání systémů AI s cílem odvodit emoce fyzické osoby na pracovišti a ve vzdělávacích institucích, s výjimkou případů, kdy je použití systému AI určeno k zavedení či k uvedení na trh z lékařských nebo bezpečnostních důvodů. Slovo používání je tam schválně — zákaz dopadá i na toho, kdo systém nevyrobil.
Tady je potřeba jedna korekce rozšířeného omylu. Nařízení (EU) 2026/1744 se písmene f) vůbec nedotklo. Novelizační bod, kterým omnibus mění čl. 5, do něj pouze vkládá nová písmena ba) a bb) a nové odstavce 1a a 1b. Znění zákazu odvozování emocí na pracovišti tedy zůstává původní a je použitelné od 2. února 2025, tedy už více než rok. Kdo čekal, že se odklad vysoce rizikových systémů dotkne i tohohle, čekal marně.
Omnibus zároveň přidal dva nové zákazy a ty jsou použitelné až od 2. prosince 2026. Nové písmeno ba) zakazuje uvádění na trh, uvádění do provozu nebo používání systémů AI, které vytvářejí realistický obrazový, filmový, zvukový či podobný materiál zobrazující intimní partie identifikovatelné fyzické osoby nebo tuto osobu účastnící se explicitně zobrazených sexuálních aktivit, nebo které s takovým materiálem manipulují, bez svobodného, konkrétního, informovaného, jednoznačného a výslovného souhlasu dotčené osoby. Nové písmeno bb) zakazuje systémy AI, které vytvářejí materiál či představení ve smyslu čl. 2 písm. c) a e) směrnice 2011/93/EU nebo s nimi manipulují, s výjimkou případů, kdy se podle vnitrostátního práva uplatňuje okolnost vylučující protiprávnost.
Nový čl. 5 odst. 1a dosah obou nových zákazů omezuje a pro zavádějící subjekt je to podstatné. Uvádění na trh nebo do provozu je zakázáno jen tehdy, je-li vytváření takového materiálu zamýšleným účelem systému, nebo je-li takové vytváření vzhledem k návrhu, trénování, architektuře, schopnostem či funkcím důvodně předvídatelným a reprodukovatelným výsledkem bez nutnosti významné technické úpravy a systém nemá přiměřená technická bezpečnostní opatření a záruky. Používání je zakázáno jen tehdy, pokud zavádějící subjekt používá systém právě za účelem vytvoření takového materiálu nebo manipulace s ním. Nový odst. 1b pak z pojmu manipulace vyjímá případ, kdy systém s materiálem manipuluje způsobem, který nezvyšuje expozici vyobrazených intimních partií ani nemění povahu explicitně zobrazovaných sexuálních aktivit.
Výsledkem tohoto kroku má být písemné rozhodnutí u každého nástroje ze seznamu, ne pocit. Zápis stačí krátký — nástroj, zamýšlený účel, závěr a datum. Bez něj budete tutéž úvahu za rok dělat znovu a pravděpodobně jinak.
Když nástroj neskončil na zákazech, přijde na řadu zařazení. Otázka zní, jestli jde o vysoce rizikový systém AI podle čl. 6, protože právě od toho se odvíjí, kdy se na vás vztáhnou povinnosti zavádějícího subjektu podle čl. 26.
Nařízení má dvě cesty k vysokému riziku a po omnibusu se liší i termínem. První cestu popisuje čl. 6 odst. 2 ve spojení s přílohou III, kde jsou vyjmenované oblasti použití — pro firmy je z nich nejčastější zaměstnávání a řízení pracovníků. Druhou cestu popisuje čl. 6 odst. 1 ve spojení s přílohou I: systém AI je bezpečnostní komponentou produktu nebo je sám produktem, na který dopadají harmonizační předpisy Unie uvedené v příloze I.
Nový čl. 113 třetí pododstavec písm. c) odkládá použitelnost kapitoly III oddílů 1, 2 a 3, s výjimkou čl. 6 odst. 5, na 2. prosince 2027 u systémů vysoce rizikových podle čl. 6 odst. 2 a přílohy III a na 2. srpna 2028 u systémů vysoce rizikových podle čl. 6 odst. 1 a přílohy I. Článek 26 do oddílu 3 patří, takže povinnosti zavádějícího subjektu u vysoce rizikových systémů podle přílohy III nezačínají 2. srpna 2026, jak plynulo z původního znění. U přílohy I byl výchozí termín jiný: původní písmeno c) čl. 113 stanovilo pro čl. 6 odst. 1 a související povinnosti 2. srpna 2027, takže se tu odkládá o rok, ne o dva. Bod odůvodnění 40 omnibusu to zdůvodňuje zpožděnou dostupností norem, společných specifikací a alternativních pokynů a zpožděným zřízením příslušných vnitrostátních orgánů.
Odklad má ale hranice, které se v přehledech často ztrácejí a které si stojí za to zapamatovat. Netýká se kapitoly IV, tedy transparenčních povinností podle čl. 50, a netýká se ani kapitoly III oddílu 5, kam patří harmonizované normy, posuzování shody, osvědčení a registrace podle čl. 40 až 49 — pro ty platí obecné datum použitelnosti 2. srpna 2026 podle čl. 113 druhého pododstavce. A netýká se ani zákazů z předchozího kroku.
Omnibus zároveň zúžil jeden pojem, který o zařazení rozhoduje. Podle nového čl. 6 odst. 1a se za bezpečnostní komponenty nepovažují systémy AI používané výhradně pro uživatelskou podporu, optimalizaci výkonnosti, efektivitu služeb, automatizaci, pohodlí nebo kontrolu kvality nesouvisející s bezpečností. Podle nového čl. 6 odst. 1b se naopak za bezpečnostní komponenty považují systémy, jejichž selhání nebo chybné fungování by ohrozilo zdraví a bezpečnost. Zúžená definice bezpečnostní komponenty je i v čl. 3 bodě 14. Nový čl. 6 odst. 1c pak stanoví, že produkt, u něhož se posouzení shody třetí stranou vyžaduje výhradně z důvodu jiných rizik než rizik pro zdraví a bezpečnost, podmínku podle čl. 6 odst. 1 nesplňuje.
Nezaměňujte odklad použitelnosti s odkladem přípravy. Zařazení nástroje, zápis zamýšleného účelu a rozhodnutí o tom, kdo bude vykonávat lidský dohled, jsou věci, které stejně budete potřebovat — a udělat je u pěti nástrojů průběžně je nesrovnatelně snazší než u třiceti najednou půl roku před termínem.
Tohle je nejnaléhavější krok celého checklistu, protože jako jediný má termín, který už nastal. Článek 50 tvoří celou kapitolu IV a ta není uvedena v žádném z písmen třetího pododstavce čl. 113. Platí pro ni tedy obecné datum použitelnosti podle druhého pododstavce, tedy 2. srpna 2026. Transparenční povinnosti odloženy nebyly.
Omnibus do čl. 50 zasáhl jedinkrát, a to v odstavci 7: zrušil zmocnění Komise schvalovat kodexy správné praxe prováděcím aktem. Nově Komise s maximálním zřetelem ke stanovisku rady pouze posoudí, zda je dodržování kodexů dostatečné pro zajištění souladu s povinnostmi podle odstavců 2 a 4, a teprve pokud kodex nepovažuje za přiměřený, může přijmout prováděcí akt se společnými pravidly. Bod odůvodnění 41 to vysvětluje tím, že kodexy správné praxe mají omezený právní účinek a zejména neposkytují předpoklad shody. Odstavce 1 až 6 zůstaly v původním znění.
Pro zavádějící subjekt jsou z čl. 50 podstatné dva odstavce. Podle odst. 3 subjekty zavádějící systém rozpoznávání emocí nebo systém biometrické kategorizace informují o provozu systému fyzické osoby, které jsou mu vystaveny, a zpracovávají osobní údaje v souladu s nařízením (EU) 2016/679, nařízením (EU) 2018/1725 a směrnicí (EU) 2016/680. Výjimka platí pro systémy, kterým zákon umožňuje odhalovat trestné činy, předcházet jim nebo je vyšetřovat. Pozor na souběh s předchozím krokem: na pracovišti a ve vzdělávacích institucích je odvozování emocí zakázané podle čl. 5 odst. 1 písm. f), takže informační povinnost se tam nepoužije — zákaz nelze splnit tím, že o něm někoho uvědomíte.
Podle odst. 4 musí subjekty zavádějící systém AI vytvářející hluboké falzum zveřejnit, že obsah byl uměle vytvořen nebo s ním bylo manipulováno. U zjevně uměleckého, tvůrčího, satirického, fiktivního či obdobného díla je povinnost omezena na zveřejnění existence takového obsahu vhodným způsobem, který nebrání zobrazení nebo užívání díla. Druhý pododstavec ukládá obdobnou povinnost u textu zveřejněného za účelem informování veřejnosti o záležitostech veřejného zájmu, s výjimkou obsahu podrobeného lidskému přezkumu či redakční kontrole, za nějž nese někdo redakční odpovědnost.
Společné pravidlo pro obojí je v odst. 5: informace podle odstavců 1 až 4 se poskytují jasným a rozlišitelným způsobem nejpozději v době první interakce nebo expozice a musí být v souladu s použitelnými požadavky na přístupnost. Poznámka pod čarou na konci stránky ani věta ve všeobecných podmínkách tomuhle nevyhoví.
Sankčně čl. 50 spadá pod čl. 99 odst. 4, tedy do pásma do 15 000 000 EUR nebo do 3 % celkového celosvětového ročního obratu podle toho, která hodnota je vyšší. Proti zákazům z čl. 5 je to nižší pásmo, zato jde o povinnost, jejíž porušení je vidět zvenčí bez jakékoli kontroly — stačí, aby si obsahu všiml zákazník nebo konkurence.
Článek 4 je v kapitole I a ta je použitelná od 2. února 2025. Omnibus na tomto datu nic nezměnil, změnil ale celé znění povinnosti, a to od 27. července 2026.
Rozdíl je podstatný. Původně poskytovatelé a zavádějící subjekty přijímali opatření, aby v co největší možné míře zajistili dostatečnou úroveň gramotnosti v oblasti AI. Nové znění čl. 4 odst. 1 mluví o opatřeních na podporu zlepšení gramotnosti v oblasti AI a výslovně dodává, že tato povinnost od poskytovatelů ani zavádějících subjektů nevyžaduje, aby u jednotlivých osob zaručovali konkrétní úroveň gramotnosti v oblasti AI. Posuzují se tedy opatření, ne dosažená úroveň.
Osobní rozsah zůstal beze změny a je širší, než se čeká. Povinnost dopadá na vztah k zaměstnancům i ke všem dalším osobám, které se jménem firmy zabývají provozem a používáním systémů AI. Zohlednit se mají technické znalosti, zkušenosti, vzdělání a odborná příprava těchto osob, prostředí, ve kterém se systémy používají, a osoby nebo skupiny osob, na kterých mají být systémy používány. Jedno univerzální školení pro všechny tomuhle rozlišení odpovídá hůř než dvě kratší, rozdělená podle rolí.
Sankčně je čl. 4 zvláštní případ. Ve výčtu ustanovení v čl. 99 odst. 4, kde je pásmo do 15 000 000 EUR nebo do 3 % obratu, uveden není — omnibus do tohoto výčtu doplnil jen nové písmeno da) pro čl. 25 odst. 2 a 4. Zvláštní sazbu správní pokuty pro porušení čl. 4 tedy AI Act nestanoví; uplatní se obecná povinnost členských států podle čl. 99 odst. 1 stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce. Samotný odstavec 1 omnibus přepsal — vedle pokut se nově výslovně počítá i s varováními a nepeněžními opatřeními.
Co má obsahovat interní pravidlo pro používání AI a jak vypadá formulace, která se dá dodržet, rozebírá samostatná stránka v této kategorii — Co má obsahovat pravidlo pro používání AI. Tady stačí vědět, že pravidlo je nejlevnější způsob, jak opatření podle čl. 4 zorganizovat a zároveň doložit.
Pokud vám z kroku 3 vyšlo, že některý nástroj je vysoce rizikový systém AI, tenhle výčet je pro vás. Datum použitelnosti je 2. prosince 2027 u systémů podle čl. 6 odst. 2 a přílohy III a 2. srpna 2028 u systémů podle čl. 6 odst. 1 a přílohy I.
Jedna věc se v přehledech často zkresluje, tak ji řekneme přímo: obsah článku 26 se nezměnil. Nařízení (EU) 2026/1744 článek 26 vůbec neotevřelo — výčet novelizačních bodů jde od čl. 25 rovnou na čl. 27. Změnilo se výhradně datum, od kterého se článek použije, a to prostřednictvím čl. 113. Materiál, který mluví o novém znění čl. 26, mluví o něčem, co neexistuje.
Výčet níž je záměrně bez komentáře k tomu, co která povinnost obnáší v praxi — to je práce nad konkrétním systémem a nedá se udělat obecně. Slouží k tomu, abyste si u každého vysoce rizikového nástroje prošli, co z toho už dnes máte a co bude potřeba dodělat. Není to úplný přepis článku 26: uvádíme povinnosti relevantní pro běžný firemní provoz a vynecháváme odst. 3 (vztah k jiným povinnostem a volnost v organizaci vlastních zdrojů), odst. 10 (režim následné biometrické identifikace na dálku pro účely vymáhání práva) a odst. 12 (spolupráce s příslušnými orgány).
Za pozornost stojí zejména odstavec 7. Zavádějící subjekty, které jsou zaměstnavateli, před uvedením do provozu nebo používáním vysoce rizikového systému AI na pracovišti informují zástupce zaměstnanců a dotčené pracovníky, že budou používání systému vystaveni. Informace se poskytují v souladu s pravidly a postupy stanovenými v právu Unie a ve vnitrostátním právu a se zvyklostmi pro informování pracovníků a jejich zástupců. Je to povinnost, která se plánuje dopředu — po nasazení už ji splnit nejde.
Porušení povinností podle čl. 26 spadá do pásma do 15 000 000 EUR nebo do 3 % celkového celosvětového ročního obratu podle toho, která hodnota je vyšší; sazbu stanoví čl. 99 odst. 4 písm. e). Omnibus ji nezměnil. Souvisejícím tématem je posouzení dopadů na základní práva podle čl. 27, u kterého omnibus v odstavcích 4 a 5 nově umožnil zahrnout křížové odkazy na příslušné oddíly posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, případně jeho části začlenit; vzor dotazníku k tomu má vypracovat Úřad pro AI.
Poslední krok je zároveň jediný, který se nikdy neodškrtne. Role zavádějícího subjektu není trvalý stav — dá se z ní vystoupit, a to bez jakéhokoli formálního rozhodnutí, prostě tím, že se s nástrojem něco udělá.
Okolnosti jsou tři a čl. 25 odst. 1 je omnibusem nezměnil. Zaprvé, když na již uvedeném vysoce rizikovém systému AI uvedete své vlastní jméno, název nebo ochrannou známku. Zadruhé, když provedete podstatnou změnu vysoce rizikového systému AI již uvedeného na trh nebo do provozu tak, že zůstává vysoce rizikový. Zatřetí, když změníte zamýšlený účel systému AI, včetně obecného systému AI, který nebyl klasifikován jako vysoce rizikový, takovým způsobem, že se dotčený systém stane vysoce rizikovým podle čl. 6. Následek je v každém z těch případů stejný: vztáhnou se na vás povinnosti poskytovatele podle čl. 16.
V praxi je nejzrádnější třetí okolnost, protože nevyžaduje žádný zásah do technologie. Stačí, že se obecný nástroj napojí na personální data a začne pomáhat s rozhodováním o uchazečích. Nikdo nic nepřeprogramoval, přesto se změnil zamýšlený účel a s ním role.
Omnibus změnil odstavce 2 a 4 a v obou případech ve prospěch toho, kdo se do role poskytovatele dostal. Změněný odst. 2 nadále stanoví, že původní poskytovatel už se pro účely nařízení za poskytovatele daného systému nepovažuje, a nově rozepisuje jeho povinnost spolupráce do konkrétního výčtu: zpřístupnit technickou dokumentaci dostatečnou k posouzení souladu s čl. 16, informovat nové poskytovatele o známých omezeních a režimech poruch a poskytnout cílený technický přístup včetně přístupu k testování a validaci. To je pro vás jako pro nového poskytovatele zásadní zlepšení vyjednávací pozice.
Výjimka z toho ale byla rozšířena, a to v neprospěch. Pokud původní poskytovatel jasně stanovil, že jeho systém AI nemá být změněn na vysoce rizikový systém AI, nevztahuje se na něj povinnost spolupracovat s novými poskytovateli ani předložit dokumentaci — v původním znění se výjimka týkala jen dokumentace. Ta věta v podmínkách dodavatele je tedy nově podstatně důležitější než dřív.
Praktické opatření k tomuhle kroku je jednovětné a stojí skoro nic: do schvalovací cesty pro nové nástroje přidejte otázku, jestli se navrhovaným použitím nemění zamýšlený účel. Odpovídá se ano nebo ne, a když zazní ano, věc jde k někomu, kdo posoudí důsledky.
Hotový checklist svádí k dojmu, že je téma uzavřené. Není, a je poctivé říct, kde končí. AI Act je jedna vrstva požadavků a v praxi bývá ta menší z těch, které na zavedení AI nástroje dopadají.
První věc, která je vedle: ochrana osobních údajů. AI Act ji nenahrazuje a na několika místech na ni výslovně odkazuje — čl. 26 odst. 9 u posouzení vlivu podle čl. 35 GDPR, čl. 50 odst. 3 u zpracování v systémech rozpoznávání emocí a biometrické kategorizace. Zpracování osobních údajů v nástroji AI se posuzuje podle GDPR bez ohledu na to, jak nástroj dopadl v kroku 3.
Druhá věc je bezpečnost. Kam odcházejí firemní data, s kým je uzavřená smlouva, co se děje s výstupy a jak se nástroj napojuje na interní systémy — to jsou otázky, které si žádná riziková kategorie z nařízení neposoudí. Pro většinu firem jsou naléhavější než regulace, protože se projeví dřív.
Třetí věc je smluvní stránka. Podmínky dodavatele rozhodují o tom, jestli se dostanete k dokumentaci a k podpoře, kterou budete potřebovat, a po změně čl. 25 odst. 2 to platí dvojnásob. Rozhoduje se o tom při nákupu, ne při kontrole.
A poslední: tahle stránka není právní služba. Odkazuje na články a přílohy tak, aby se dalo dohledat znění, ale závazné je to, co je v Úředním věstníku, a výklad v konkrétní situaci patří tomu, kdo za něj nese odpovědnost.
Kdo si chce projít, co přesně a od kdy omnibus na AI Actu změnil, najde to článek po článku na samostatné stránce v této kategorii — Co změnilo nařízení 2026/1744. Kdo řeší interní pravidlo pro používání AI, má v kategorii vlastní stránku k němu.
Časová osa zohledňuje změny provedené nařízením (EU) 2026/1744. Většina veřejně dostupných přehledů je psaná před 27. červencem 2026 a uvádí u vysoce rizikových systémů datum 2. srpna 2026 — to už neplatí. Naopak transparenční povinnosti a zákazy odloženy nebyly.
Tvrzení o povinnostech a termínech na téhle stránce vycházejí z následujících zdrojů, stav k 9. 8. 2026. Materiál nenahrazuje znění předpisu — závazné je to, co je v Úředním věstníku.
Používáte AI a nevíte, kde stojíte
Úvodní konzultace nad tím, jaké nástroje AI ve firmě běží, které z nich se dotýkají zákazů z čl. 5 nebo transparentnosti podle čl. 50 a co z toho má termín, který už nastal. Výstupem je seznam kroků v pořadí. Napište nám, co používáte.