Nástroje · E-mail
Nejdřív pošleme ověřovací odkaz na zadanou adresu, teprve po jeho potvrzení se ptáme databáze úniků. Do ní odchází otisk adresy, ne adresa v čitelné podobě.
Kontrola odpoví na jednu otázku: objevila se tahle e-mailová adresa v datech, která se dostala ven z prolomených služeb? Výsledek je seznam úniků a jejich datum — ne přehled vašich účtů a ne informace o tom, že se někdo někam dostal.
Adresa se odesílá na náš server — jinak bychom na ni nemohli poslat ověřovací e-mail. Databáze úniků, kterou se ptáme, je britská služba LeakCheck a jde do ní jen zkrácený otisk adresy. Podrobnosti jsou níž a v zásadách ochrany osobních údajů.
Jak kontrola funguje
Do formuláře může kdokoli napsat cizí adresu. Proto se neptáme hned — nejdřív si ověříme, že se ptá majitel schránky.
Adresa dorazí na náš server. V tu chvíli se na ni nikoho neptáme — žádný dotaz do databáze úniků, žádné předání dál. Adresu si nezakládáme do žádné evidence; použije se k odeslání jedné zprávy a do potvrzení odkazu zůstane jen v šifrovaném krátkodobém záznamu.
Do schránky dorazí zpráva s jednorázovým odkazem. Odkaz nenese adresu ani nic, co by z ní šlo spočítat — je to náhodné číslo. Adresu k němu drží náš server zašifrovanou, po dobu platnosti odkazu, tedy 60 minut.
Odkaz otevře stránku s tlačítkem — samotné otevření nespustí nic, protože odkazy v poště otevírají i skenery a náhledy. Dotaz položí až stisk tlačítka. Do britské služby LeakCheck jde prvních 24 znaků otisku SHA-256 spočítaného z adresy, ne adresa samotná. Otisk se dá ověřit, když protistrana adresu už zná — anonymní údaj to tedy není, jen se z něj adresa nedá přečíst.
LeakCheck vidí IP adresu našeho serveru, čas dotazu a ten otisk. Nevidí, kdo se ptal ani odkud. Naopak tahle stránka se chová jako každá jiná na tomhle webu: písma se načítají z Googlu vždycky a spolu s nimi měřicí skript Google Analytics, pokud běží — Google tak vidí vaši IP bez ohledu na souhlas s cookies. Naše vlastní měření návštěvnosti se spouští až po souhlasu. Na stránce, kam vede odkaz z e-mailu, neběží ani jedno: její URL je jednorázová a nemá odkud odejít.
Ověření e-mailem je tu kvůli cizím adresám. Dotaz na databázi úniků o někom jiném je předání jeho osobního údaje do zahraničí a vzniká jím povinnost toho člověka informovat — a to už ve chvíli dotazu, ne až při zobrazení výsledku. Ověřovací zpráva je jediný způsob, jak nástroj nabídnout veřejně a zároveň se z toho nevymlouvat. Potvrzovací tlačítko je pak to, co drží celý postup pohromadě: bez něj by dotaz spouštělo otevření odkazu, a odkazy v poště otevírají i automaty.
Další nástroje
Jedna adresa je jeden vzorek
Uniklé adresy zaměstnanců jsou vstup do phishingu a přebírání účtů. Co s tím — druhý faktor, správce hesel, pravidla pro účty a školení lidí — se dá projít v rámci posouzení bezpečnosti.